Většina dětí má v životě období, kdyby rádo psího společníka. A u dospělých tomu není jinak. Buď v dětství psa měli, nebo si realizují nesplněnou dětskou touhu psa mít. K otázce, kde ke psovi přijít se nabízí hned několik možností.
Psa si lze pořídit přímo od chovatele již jako štěně, a to jak u nás, tak v zahraničí. Přitom je již léta odbornou veřejností upozorňováno, jak přitom nenaletět množírně a nepodporovat nekalý obchod. Jednou z dalších rozsáhlých možností, jak psa získat je jej adoptovat. To je možné udělat adopcí psa tuzemského i psa ze zahraničí.
Kolik psů se k nám na adopci doveze?
Statistiky o dovozu psů se omezují pouze na ty dostupné. To znamená povinně evidované, což jsou obchodní dovozy psů. Pokud někdo pro pejska sám vyrazí do zahraničí, jeho počin se v žádných statistikách neobjeví. Stejně tak, pokud je klamlivě nekomerčně dováženo ne více, jak 5 psů. Od přepravy šesti psů pouhý petpas po Evropě nestačí.
Statistiky systému TRACES NT, provozovaného Evropskou unií, říkají, že v období ledna 2024 až května 2025, tedy za 17 měsíců, bylo do České republiky ze zahraničí dovezeno 2.350 psů. Z tohoto čísla lze identifikovat 1.571 psů původem ze zahraničních útulků, či přímo zachráněných z ulice. Nejvyšší dovozy přitom máme z Bosny a Herzegoviny 956 psů, dále z Rumunska 420 psů, následuje Bělorusko s 386 psy. Výčet zemí pokračuje v sestupném pořadí v dovozech Irskem, Španělskem, Slovenskem, Maďarskem a dalšími minoritními dovozci. Je nutno zmínit, že tyto země mají dovozy přesahující pouze sto zvířat, nebo méně. Na seznamech se nenachází Ukrajina, kde podle statistik nebyl dovezen jakýmkoliv obchodním způsobem ani jeden pes. O dovozech v režimu neobchodního, v doprovodu páníčka, statistiky pouze mlčí. Na dovozech se přitom podílí 12 českých spolků a jeden polský.
Pozitiva záchrany psů
Každý živý tvor si zaslouží buď to vhodné životní prostředí pro zdárné přežívání jedince i druhu, nebo vhodnou péči člověka. U nás nabízení psi buď utratili páníčka, byli dále nechtění, nebo byli dokonce týrání a odejmuti trýzniteli. U psů ze zahraničí se k tomu přidává další skupina, a to psi narození na ulici. Ne ve všech zemích Evropského kontinentu je standardem, že každý pes je odchycen a pod péčí člověka.
Taková záchran psů je nejčastěji prospěchem pro obě strany, člověka i zvířete. Člověk najde společníka, někdy smysl života, či po výcviku pomoc s jednoduchými úkoly. Pes získá pána smečky (někdy je tomu naopak), příjem potravy, ochranu před povětrnostními vlivy a zdravotní péči.
Rovněž jde o otázku etickou o tom, vrátit světu, či přírodě poskytnutou péčí to, co jsme světu a přírodě odebrali, nebo napravit škody spáchané spotřební společností. Většina populace má vnitřně
Rizika plynoucí ze záchrany psů
Na dobrém úmyslu, ke kterému vede cesta dlážděna nepravostmi lze často zhatit pozitivní výsledek. Nesprávně vyplněné doklady ke zvířatům, nebo jejich absence, vykládky zvířat na parkovištích u obchodních center, či neinformování příjemce o zdravotním, či psychickém stavu zvířete jsou nejčastější prohřešky. Některé přímo kolidují s našimi, či evropskými předpisy, některé jsou porušením důvěry.
Z celkového počtu dovezených psů lze říct, že zatím je problematika psů nemocných na psinku, dirofilariózu, nebo psů agresivních k majiteli, či psů unikajících a trvale žijících v české krajině a městech okrajovým tématem. I když jako všude, i zde oficiální statistiky neexistují a o jednotlivých incidentech informují média, nebo sociální sítě.
Zachraňme je všechny, začiňme doma
Pes je s námi, respektive je domestikován cca. 20.000 let, kde doba se liší autor od autora s rozmezím 14.000 až 33.000 let. I přes nespočet vyšlechtěných plemen je světově nejčastějším psem pes kříženec. I v případě záchrany psů bychom se měli držet hesla Think globally, act locally. Den, kdy bude u nás každý útulek prázdný jako ten na Floridě, bude dnem, kdy jsme to zvládli.
Buďte první kdo přidá komentář