Algerová, Novotná, Skalická, Vokounová
Historie
Již po staletí je u psů prováděno kupírování uší i ocasů. Majitelé psů totiž v minulosti věřili, že kupírování zlepší čichové smysly psa, upraví jeho exteriér, předejde zranění při bojích a zvýší hygienu. Například u loveckých plemen psů mělo předejít zachycení ocasů do křoví nebo houští. U pasteveckých psů měl chybějící ocas zajistit výhodu při bojích a obraně stád dobytka před predátory. Z veterinárního hlediska jsou tyto chirurgické zákroky klasifikovány za zbytečné. Provádí se ve třetím až čtvrtém dni věku štěněte a při samotné operaci není poskytnuta anestezie. Kupírování ocasů se setkává s etickými problémy a narušením životní pohody zvířat. V minulosti bylo běžnou praxí kupírovat ocasy zhruba u třetiny psích plemen, přičemž tento zákrok byl prováděn čistě na základě tradice, nikoliv ze zdravotních či praktických důvodů. V současnosti jsou hlavním důvodem pro kupírování ocasů estetické účely (Sinmez et al. 2017).
Studie
Dle studií Mills et al. (2016) je až 42% z dotázaných osob přesvědčeno, že chirurgicky upravení psi jsou na rozdíl od přirozeného vzhledu plemene (viz obrázek č. 1) rozdílní na základě genetických variací. Proto může být obtížné hodnocení postojů veřejnosti k dané problematice. Druhý experiment Mills et al.(2016) dokázal, že psi s upravenými ocasy jsou lidmi vnímáni jako agresivnější, dominantnější, méně hraví a méně atraktivní, což může ovlivňovat jejich osvojitelnost a pravděpodobnost opuštění. Třetí a poslední experiment poukázal, že lidé vnímají majitele psa podle vzhledu jejich psa. Zastánci kupírování psů zlehčují bolest způsobenou zákrokem, avšak tato studie dokázala právě to, že absence ocasu u psa má trvalé dopady na mezidruhovou komunikaci a zacházení lidí se psy.
Legislativa
Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v Česku zakazuje kupírování uší i ocasů u psů, pokud nejde o veterinární (zdravotní) důvody. Kupírování je v zákoně definováno jako kosmetická úprava měnící vzhled zvířete a je považována jako týrání zvířat. Přesto se v praxi stále objevuje tzv. kupírovací turistika, což je vědomé obcházení zákazu prostřednictvím dovozů ze zemí, kde je zákrok povolen (Sinmez et al. 2017).
Kupírovací turistika může mít dvě hlavní podoby:
- Dovoz kupírovaných štěňat z ciziny, často s nejasným původem nebo neúplnou dokumentací.
- Fiktivní „export“ a návrat – pes je formálně prodán do zahraničí, tam se mu provede zákrok a poté je „vrácen“ původnímu majiteli.
Tyto praktiky jsou sice těžko prokazatelné, ale odporují účelu zákona, který chrání zvířata před zbytečným utrpením (Sinmez et al. 2017). Psi s kupírovanýma ušima nebo ocasem nemohou být vystavováni na oficiálních kynologických akcích v ČR ani v mnoha dalších evropských zemích, neboť je to považováno za propagaci týrání zvířat. Mezinárodní dohodu přijalo několik evropských zemí včetně České republiky.
Dle FCI od 1.1.2025 platí zákaz kupírování ocasů u plemen, kde to standard jednotlivých plemen vysloveně neuvádí. Psi s kupírovaným ocasem se nemohou účastnit výstav, pokud není ve standardu kupírování ocasu povoleno. Pokud jsou ve standardu obě varianty lze psa posoudit. Jedná se například o plemena Německý pinč, Australský ovčák, Anglický kokršpaněl a jiná plemena určená k lovu (ČMKU 2025; Tichá 2025).
Podle vědeckých důkazů jsou pro psy ocasy důležité k udržování rovnováhy a poskytují jim oporu. Stejně tak i uši, které plní v psím těle významné anatomické a fyziologické funkce.
Role ocasu v komunikaci
Kupírování ocasu u psů představuje zásadní zásah do jejich přirozené komunikace. Ocas je důležitým komunikačním nástrojem, kterým psi vyjadřují široké spektrum emocí a nálad, a to nejen vůči ostatním psům, ale i vůči lidem. Jeho amputace tak může významně omezit schopnost psa jednoznačně komunikovat, což vede k častějším nedorozuměním a případným konfliktům. Psi s kupírovanými ocasy mohou být vystaveni vyšší míře sociální izolace a mohou být nesprávně interpretováni ostatními psy. Tento fakt zpochybňuje tvrzení zastánců kupírování, že ocas je pouze estetickým prvkem. Naopak, jeho absence má přímý dopad na schopnost psa fungovat v přirozeném sociálním prostředí (Mellor 2018).
Buďte první kdo přidá komentář